Trenciansky poklad

Je Pondelok a my uz cely nateseny cakame na zastavke autobusu 91 do Cunova kedze ma prvikrat tento rok tiect voda na kanali a tesime sa ze si konecne trochu zapadlujeme. Nase nadsenie vystrieda smutok ked nam volaju ze sa pokazila klapka a kanal nepotecie. Ale o pol hodinu uz znova zvoni Tomovi mobil, vola Duce ze v trencine im tecie 400 kubikov a maju tam luksusnu vlnu. A tak sa hned rozhodujeme ze v utorok skoro rano ficime do Trencina. O pol desiatej sme uz v Trencine kde nas caka Duce a privadza nas k hati pod krorou je seria asi troch alebo styroch playspotov. Hned sadame na vodu a uz surfujeme. Vlna je uplne uzasna, rychla a pomerne velka, je trochu podobna jak Kuchl pred troma rokmi, jedina nevihoda je ze nema vracak. Ale to nas vobec neodradza a tak jazdime skoro tri hodiny, kym nejsme uplne zniceny na asi najlepsej vlne na Slovensku a asi aj siroko daleko na okoli. Bola perfekta, super, proste Trenciansky poklad. Jazdenie bolo este o to lepsie ze som prvikrat vyskusal moju novu lodku Bliss-stick Smoothy na vlne a hned som si ju oblubil, az som sa cudoval jak na nej idu vsetky triky uplne lahko a napriek tomu ze som dlho na vlne nejazdil sa mi podarili aj take triky ktore mi predtym nesli.
Nofotili sme aj par fotiek aj ked sme skvor jazdili ako fotili, ale aspon nieco.

















Par fotiek aj od Jara Dutku "Duceho" najdete v jeho albume

A zajtra ideme znova tak dufame ze vydrzi dobra voda.


Majtesa zatial

Schwechat a Laita

Bola nedela prveho marca, teplomer ukazoval okolo 7 stupnov, vietor skoro ziadny a po dlhom pozerani online pegelu stav vody optimalny. Dokonca aj oskar na nas trochu vyceril svoje zubiska. Tieto priaznive podmienky nas vyhnali z teplych postielok a supsa na vodu. O chvilu sme si to zihali popri dialnici bielim sipom, ktoreho musim velmi pochvalit a udelujem mu cerveny puntik, smer Vieden. V aute prebiehala horliva diskusia o cunovskom spote, v ktorej hlavnymi aktermi boli Tomo s Evinov .
Zrazu sme obisli billa strudlu, daku cast letiska, presli sme cez most s hlavami natocenymi smerom k valceku, este mensia cik pauza v McDonallde, pre slabsie zenske mechure a hura do gumy. Do lodiek sme nastupovali posilneny vedomim, ze nejdeme za uplnych blaznov, pretoze uz bol predsa marec a nie februar, ako sme si povodne mysleli. Este sme si vysluzili par nechapavych pohladov od okoloiducich a uz sme natahovali spricky na nasich tatosov. Velmi impozantny bol vstup do vody, niekto ho siel po snehu niekto po schodoch. Valcek bol taky maly, mily, prijemny, pomaly, taky akurat pre mna  Dokonca sa dakou nahodou aj spin podaril. Vankusici s Evinov si to tam tocili o sto tristo, no na ich uroven sa mozem akurat tak pozerat. Asi po troch minutach vo vode kazdemu z nas tak omrzli ruky, ze boli takmer nepouzitelne. Akurat sme drzali padlo aj to skor iba silou vole. Prvy eskimak bol natalko sokujuci, ze som vyeskimovala ani neviem ako, iba som si uvedomovala, ze moje mimicke svalstvo nepracuje tak, ako by som si predstavovala. Bolo celkom sviezo a par z nas mali skor imitacie bund, ktore fungovali aspon ako placeblo, no napriek tomu bola dost kosa. Este sme sa takto chvilku cvachtali a potom sa odobrali do tepleho lona auticka a s blazenym usmevom smerovali domov.







Po swechatskom nabudeni sme cely tyzden spekulovali, pozerali stranky so stavom vody, pocasim a neveim cim este, ze kam zase. Nakoniec padlo rozhodnutie na sobotu a laitu v Gatendorfe. Cize znovu si to nalozeny sipik uhanal k rakuskym hraniciam s clnkarskou radostou v pneumatikach. Cesta bola rychla a kratka, lebo vlnka je tak priblizne 15 km za Bratislavou. Pre tento raz pocasie nebolo az tak priaznive. Asi 3 stupne, dazd a vietor.
Uspesne dorazeniek k miestu urcenia, obhliadka vlnky so slovami ,,to pojde“ a mojim a evininym konstatovanim, ze najprv pockame na chalanov a potom sa rozhodneme. Tak sme teda zobrali fotaky a sli aspon fotit. Trosku zralo spicu, ale vyzeralo to dost dobre, dali dake triky, ktore to boli neviem, ale aspon vyzerali efektivne. Po velmi dlhom zvazovani ist, neist a dozvedeni sa, ze to nie je uplne zadarmo, mudrejsi zensky rozum zvitazil a rozhodli sme sa ponechat si zdravie pre lepsie pocasie. Cize 5 stupnov a bez vetra.
Ostali sme teda dalej fotit. Nevyzerali zrovna, ze im je teplo, ale celkom statocne to znasali.
Aj ked sme si sice nezajazdili, aspon pre vankusikov to bol velmi dobry sposob vyprostovania opice po geronimackej party.










Toz zatial tolko k dvom netrpezlivym vyjazdom za vodou.

Cuca

Video Chile

Konecne tu mame kratke video z nasho padlovania v Chile. Natocili sme docela dost materialu tak dufam ze sa mi neskvor podari zostrihat aj nieco trochu dlchsie ale zatial kuknite aspon toto.

Enjoy!


Chile08/09 from Palo Andrassy on Vimeo.

cool weekend with snow

Everybody knows lodge Kosodrevina so no more words here are pictures. For sure it is in Small Tatras and the name of hill is Chopok.


Chalet Kamienka

Tomo tired after big party



like a team

Vodním skůtrem přes vodopády

Léto na Novém Zélandu vykročilo pomalým tempem ke svému konci a je čas na nové neokoukané akce. Jednu z nich jsme uskutečnili před několika dny. Po té co kluci mluvili o tom jak by bylo super vyzkoušet vodní skůtr na řece (mluvilo se o tom už asi přes rok) padlo rozhodnutí, že tedy ano a slova přešli k činům.





Kde jinde to zkusit než na řece Kaituně, která je jedna z nejoblíbenějších řek celého Zélandu. Každý rok jí jezdí tisíce vodkáků. Po vydatných deští, která tu proběhli před několika dny řeka nabrala opět na síle, ale zmizeli všechny koukající kameny. Teď ještě dostat skůtr do vody a show může začít. Na vodě se asi kromě desti kajakářů prohání vodní skůtr. První peřeje bez vetších problémů a tak se jde skákat. Peřej pod názvem Power house je dvojskok, první asi dva a půl metru a druhý metrový s vývařištěm. Skůtr přeletí přes první skok a v propěněné laguně, která je mezi skoky trochu znejistí, ale nakonec vše v pohodě.



Sam si to frčí mezi zelenými břehy k nevětší výzvě a to je sedmi metrový vodopád. Rozjezd, záklon a dopad do ohromné bubliny a je dole.



V dalších peřejích už skůtr lítá z jistotou jako by zde byl každodenním hostem. Po hodině se už zase navazuje a je pro dnešek po všem.

O dva dny déle však příjde pokus číslo dva. Já teď jen ze břehu zkouším udělat co nejlepší fotky. Scénář se opakuje. Pouze nad peřejí Power house skůtr vypoví službu a než ho Sam nestihne znovu nastartovat už letí prvním skokem bezvládně dolů. Náraz do skály, nic vážného. Na vodopádu má skůtr trochu větší rychlost a letí proklatě dlouho. Dopad do měkého a vypadá, že vše se zvládne jak předtím. Jen ta předposlední peřej, Sam jede moc blízko levého břehu a škrtne o skálu ta ho hodí nekompromisně na pravý břeh. Po dojezdu kontrolujeme škody a jedna díra přímo na dně a druhá v roho skůtru, prasklé držadlo, ale všichni živí.



Myslím, že to byla zajímavá zkušenost, ale musím říci, že bych asi nemusel vidět vodní skůtr pravidelně na řekách. Bylo super to zkusit, ale rozhodně sem nepatří a bylo by jen otázkou času kdy by se někomu něco stalo především okolním kajakářům. Nic méně to ještě nemění nic na věci, že pokud se skůtr opraví a bude vhodná doba, tak třeba takové Huka falls?? Koukněte na fotky a posuď te samy jak to vypadá.

Přeji krásný den den z Nového Zélandu a budu informovat akci, plánu je velká mission na severní ostrově, kterou chceme podniknout za týden.

Zajíc

Patagonia sin represas!

Tak uz sme sa vsetci vratili domov. Nasa vyprava do Chile bola uspesna, spoznali sme nadhernu krajinu, mnoho milich ludi a splavili sme mnozstvo nadhernych riek. Zo vsetkych krajin co som precestoval sa mi najviac paci prave Chile.





Ale tato nadherna krajina, a super kajakarska destinacia moze byt uz o par rokov znicena vodnymi elektrarnami ktore tu planuje postavit Chilska energeticka spolocnost postavit na viacerych riekach (Napr. Baker, Bravo, Futaleufu, Claro). Tento plan sa nepaci ani samotnym Chilanom a preto sa rozhodli proti priehradam bojovat. Uz v okoli Santiaga sme si vsimli Obrovske bilbordy s napisom "Patagonia sin represas!" co v preklade znamena "Patagonia bez priehrad!" A cim sme isli dalej na juh tim viac bilbordov sme videli. Aj domaci nam hovorili o obrovskej priehrade ktora ma byt postavena na rieke Rio Baker ktora sa nachadza v srdci Patagonie a podla ich slov znici podstatnu cast Patagonie. Samozrejme domaci obyvatelia organizuju mnozstvo petici proti timto priehradam a tak sme sa aj my rozhodli podpisat tuto peticiu.







Tuto peticiu mozte podporit aj vy na stranke:
http://www.patagoniasinrepresas.cl
Je sice po spanielsky ale urcite to tam najdete. Inormacie najdete aj na stranke http://www.futafriends.org





Tu v Europe je nam problem s priehradami dobre znami, vecsina z nas sa uz stretla s tym ze na rieke kde sme sa chceli ist kajakovat bola postavena priehrada a voda netiekla v korite rieky ale v trubkach zavrtanych v kopcoch. A tak namiesto super pereji tam ostali len suche sutre. Preto mozte podporit aj niektore projekty na ochranu riek v europe.



Vlna La Malate vo Francuzku je jedna z nalepsich vln na svete. V blizkosti tejto vlny chcu postavit hned dve elektrarne. Viac info na
http://www.sauvonslamalate.org/
Peticia



Dalsou riekou ktora ma byt prehradena je oblubena Korzicka rieka Rizzanesa. Podporit ju mozte na stranke http://www.rizzanese.fr/